2018_maroko_10_17

Název

2018_maroko_10_17

Popis

Marocký jih 2018. Středa 17. října. Ráno u hotelu v Ouarzazate obdivujeme skupinu veteránů Renault, mířících na Saharu. To my také. Vyjíždíme na východ, míjíme termosolární elektrárnu i soustavu vodních nádrží. Napájejí je řeky, které pramení v horách, odevzdávají svou vodu údolím, v nichž umožňují život a dříve se pak ztrácely v poušti a zůstala po nich jen odpařená sůl v půdě. Proti proudu řeky Dadés míříme do úrodného údolí. Městečko El Kelaa M´Gouna je centrem pěstování růží, z nichž se získává růžový olej a z něj se vyrábí různé potravinářské i kosmetické produkty. Ty zde prodávají četné obchody a obchůdky. V údolí se dochovalo mnoho původních hliněných staveb - tighremtsů i kazeb. Město Tinerhir má moderní centrum, ale na okraji, za údolím s palmovými háji, se nachází početná hliněná zástavba. Pokračujeme do kaňonu Gorges du Todra, který obklopují tři sta metrů vysoké skalní stěny. Obedval jsem v Tinerhiru, berberská omeleta chutnala. Pozoruhodná byla odpolední zastávka na pumpě. V baru spontánně tančili na chytlavou klezmerovou melodii s marockou a izraelskou vlajkou židovští turisté s doprovázejícími muslimy i barovou obsluhou! Docela mne to dojalo... Pokračujeme polopouští stále dál na východ, míjíme kopec s obřím arabským nápisem "Víra, vlast, král", kterých jsme už viděli několik. Znovu se objevuje zeleň a palmové háje. Zastavujeme u nápadné linie jakýchsi kráterů a průvodce Marek vysvětluje, že z jam byl hlouben podzemní kanál, který přiváděl vodu až k polím a palmovým hájům. Výklad zvědavě sledují místní školáci, kteří se shlukli okolo a vděčně kvitují rozdávané bonbony. Konečně vjíždíme do Erfoudu. Palm´s Hotel má přední část v podobě kazby, hlína se slámou tvoří však pouze kašírovanou omítku. Za hlavní budovou jsou okolo bazénu rozloženy apartmány a nechybí ani vzorně upravená zahrada. Je čas vyrazit na okraj Sahary. Vyjíždíme čtyřmi terénními auty SUV do 50 km vzdálené Merzougy a ocitáme se na okraji písečných dun. Nehodláme se projet na velbloudech, ale po svých postupujeme pískem nahoru a dolů menšími přesypy stále výše, až nakonec šplháme na 150 m převýšenou, příkrou a vysokou dunu. Dostávám docela fyzicky zabrat. Konečně jsem nahoře na ostrém hřbetu duny za ostatními a podstatně mladšími parťáky a vydýchávám to. Do západu slunce zbývá ještě něco přes čtvrt hodiny. Fotografujeme se. Já s Malým princem, kterého jsem si vzal sebou. Plním si dětský sen, po četbě Saint-Exupéryho knížky jsem si moc přál někdy uvidět Saharu. Asi 13 km před námi vystupuje skalní hřbet, který představuje alžírskou hranici. Právě za něj zapadá slunce. Sleduji to nádherné divadlo symbolicky i s Malým princem, který měl přece západy slunce tak rád, zejména když byl smutný. Je 18.42 marockého času a slunce zapadá. Bylo úžasné sledovat proměnu barev v poušti. Rychle se stmívá a také ochlazuje. Vedro, které bylo ještě před chvílí, je pryč. Brodíme se mlčky pískem zpět k autům a jedeme do Erfoudu do hotelu. Tenhle film zůstává nesmazatelně zapsán v mé paměti, dokud budu živ.

Období

Statistiky

  • 142 fotek
  • 0 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
2018_maroko_10_17
Komentáře Přidat