Název

2018_maroko_10_15

Popis

Marocký jih 2018. Pondělí 15. října. Ráno po snídani v hotelu vyrážím na chvíli k moři. Pak opouštíme Essauiru a jedeme na východ do Marrakéše. Cestou sledujeme z okna autokaru život na vesnických tržištích, polopouštní krajinu se skromnou vegetací, na níž se pasou ovce a kozy, jen tam, kde je více vláhy, roste také více zeleně. Najíždíme na kvalitní dálnici, také motorest u ní je na evropské úrovni. Vjíždíme do Marrakéše, do části označované jako Ville Nouvelle. Krásná reprezentativní architektura vlakového nádraží, divadla i obchodního centra. A už se před námi vypíná věž - minaret mešity Kutúbíja. Začala být budována Abd al Mumínem, sultánem z dynastie Almohádů, na místě první mešity z let 1147-1157, kterou nechal nespokojený panovník zbořit a už roku 1158 nařídil stavbu druhé mešity. Ta byla dokončena sultánem Jakúbem al Mansúr, který vládl v letech 1184-1199. Základy první mešity byly odkryty a jsou dnes také v sousedství současné stavby prezentovány. Do interiéru mešity ovšem nemůžeme, v Maroku platí zákaz vstupu do mešit pro nemuslimy. Takže nezbytné foto s krojovanými prodavači vody (kdysi, dnes už mají kožené měchy jen jako dekoraci). Branou Bab Agdal vstupujeme do marakéšské pevnosti - kasby. Odtud se průchodem vybouraným v hradbě dostáváme do židovské čtvrti - mellahu. Oběd máme zajištěn v restauraci, umístěné v tradičním funduku. Tvoří jej čtyři křídla zástavby, obklopující nádvoří s arkádami. V patrech byly za arkádami místnosti, v nichž byli ubytováni do města přijíždějící obchodníci, kteří v přízemí skladovali své zboží. K obědu je samozřejmě tážín. Kuřecí, s nakládaným citronem, olivami a spoustou různé dušené zeleniny. Po obědě pokračujeme uličkami medíny k paláci Dar el Bacha. Dal jej vybudovat paša Thami el Glaoui, zvaný lord Atlasu, významný magnát, který na počátku 20. století ovládal marocký jih. Jeho přechod na stranu Francouzů rozhodl roku 1912 o vzniku protektorátu. Palác samotný byl vybudován velmi nákladně a okázale v tradičním stylu. V nedávných letech byl i díky proslulé americké kurátorce umění Patty Birch pečlivě restaurován a přeměněn na muzeum. Vystavuje sbírky zejména islámského umění, které mu tato dáma odkázala. Protože ale bylo pondělí, byly výstavní sály uzavřeny, mohli jsme si prohlédnout jen ostatní sály, nádvoří a lázně - hammám. Proplétáme se uličkami marakéšských súků, kde se vyrábí a prodává všechno možné i nemožné. Konečně jsme vyvrženi na rozlehlé náměstí Džemaa el Fna, ale to si necháme až na večer. Teď jedeme do parku Menara s nádrží, do níž byla přiváděna již od 12. století voda z hor, která se pak rozváděla rozvětvenými kanály a kanálky po městě. Později byl u nádrže postaven také letohrádek. Následuje relax na hotelu, včetně plavání v bazénu a večeře, v 21.00 jedeme na noční prohlídku náměstí el Fna. Kulinářské orgie se však nekonaly. Nadháněči do jednotlivých restauračních stánků na náměstí byli nepříjemně dotěrní, na vařené beraní hlavy jsem chuť neměl. Takže jsem s několika dalšími z party skončil ve střešní kavárně a při kávě sledoval ruch dole. Ve 23.00 toho máme dost a jedeme se do hotelu vyspat.

Nastavení